Vyhledat
  • hvezdazeme

Duchovní punk aneb česká cesta přímo k srdci

Aktualizováno: led 31


Uvědomil jsem si, že kdykoli začnu následovat nějakou konkrétní duchovní strukturu, jsem životem velmi rychle poučen o tom, že to není pro mě to nejlepší. Jak to říká herec Petr Nárožný v pohádce S čerty nejsou žerty: Je to rebel! A tak to prostě mám. Rád cvičím venku ranní energetická cvičení, rád medituji, nejím maso. Ale není to dogma, cvičit můžu a nemusím, a čisté maso z farmy ochutnat můžu. Ty věci nemá smysl dělat, protože „je to dobré“, „pomůže mi to“ nebo že to tak má někdo jiný. Vždy je jediná cesta, a to cesta radikální upřímnosti k sobě, která funguje jako kompas – vede k souladu se sebou samým, ke sjednocení toho božského co ve mně je s tím normálním hmotným Tomášem, který tady chodí po Zemi a žije své příběhy. Ano, je to ten pirátský kompas, který neukazuje sever, ale vede k tomu, co člověk nejvíc chce a zároveň potřebuje. Věřte, že ten kompas má v sobě každý z nás. A ty příběhy toho muže tady se soucitem pozoruji a moc mu do toho nekecám. Spíš než rada pomůže pohlazení. Spíš než kritizování pomůže spolupráce. Spíše než drsná disciplína pomůže každodenní žití svobody. A to znamená být každý den jiný, nový. Nebo každou vteřinou, chcete-li.


Ten punk spočívá v tom, že když se začne objevovat nějaká struktura, začne u mě sám od sebe přirozený proces jejího rozpuštění. V punkový kapele sice už pár let nehraju, ale jak je vidět, i to byla součást duchovní cesty, tak jako všechno čím člověk tady prochází. Takže No future! A taky No past! Just presence. And silence.


A takhle to má spousta lidí tady v „ateistických“ Čechách. Bez struktury jdeme přímo k srdci.




45 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Cesta srdce